Přeskočit na obsah

Optina Pustyň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Optina Pustyň
Klášter před rokem 1917
Klášter před rokem 1917
Lokalita
StátRuskoRusko Rusko
MístoKozelský rajón, Suchiničskij ujezd a Kozelsk Uyezd
Souřadnice
Map
Základní informace
Založení15. století
Představenýbiskup možajský
Iosif (Koroljov)
Odkazy
Kód památky4010122000
Webwww.optina.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Optina Pustyň je ruský pravoslavný monastýr (klášter) situovaný v blízkosti města Kozelsk v Kalužské oblasti. V 19. století byl nejvýznamnějším duchovním centrem ruské pravoslavné církve. Byl znám především jako místo s významnou tradicí starectví.

Optinští starci

[editovat | editovat zdroj]

Za starci z Optiny putovalo velké množství věřících, vydali se sem také mnozí literáti, např. Vasilij Žukovskij, Nikolaj Gogol nebo Ivan Turgeněv. Roku 1878 klášter navštívil Fjodor Michajlovič Dostojevskij, který se zde inspiroval při psaní svého románu Bratři Karamazovi.

Po Říjnové revoluci roku 1917 byli mniši násilně vyhnáni, část kláštera byla pobořena. Roku 1987 byl poničený klášter navrácen ruské pravoslavné církvi.

Významné postavy historie kláštera

[editovat | editovat zdroj]
Klášterní kostel, 2006

Jedním z nejvýznamnějších mužů v historii kláštera byl archimandrita Mojsej, ochránce duchovních tradic starce Paisije Veličkovského. K dalším známým starcům patřil např. Otec Makárij, který vedl skupinu mnichů a literátů, jejichž cílem bylo přeložit do dobového jazyka Veličkovského sbírku spisů křesťanských asketů s názvem Filokalia.[1] Mezi význačné optinské starce patří také sv. Ambrož Optinský.

Roku 1993 byli během oslav velikonočních svátků, když se v areálu kláštera nacházelo asi 10 tisíc lidí, tři mniši zavražděni.[2]

  1. DVOŘÁČEK, Michal. Význam optinské poustevny a zdejších ctihodných starců v letech 1820-1930. Revue Theofil [online]. 2008-3-27 [cit. 2014-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-29. 
  2. Optyna martyrs [online]. Pravmir.com, 2006-6-21. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]